VZPOMÍNKA
Někdy mám pocit, že mi srdce puká žalem,
ty chvíle přicházejí, když vzpomínám...
Odešel a nestačil mi říci ani sbohem,
krásnou vzpomínku si přesto uchovám.
Snad žije dál tam vysoko nad hvězdami,
jak lituji, že roky nelze vrátit zpět.
Aby tu znovu plakal i radoval se s námi,
přesto věřím, že dál zhlíží na náš svět...




NADĚJE
Nádražní čekárna s graffiti na stěnách,
prastaré lavičky, kolem jen špína, prach...
Lidé tu stojí, jakoby bez dechu, potají,
s nadějí v očích stále na něco čekají.
Na krásnou milenku, vyšší plat, lepší práci,
všechny iluze se tu nalézají, ba i ztrácí.
Všichni tu čekáme na vlak mířící do dálky,
své naděje sbíráme jak poztrácené korálky.
Možná jen každý z nás věří, že za řadu let
najde své štěstí,že lepší pak bude tenhle svět.




ZPOVĚĎ OSAMĚLÉ DUŠE
Živote můj, byť tisíckrát jsi mi ublížil,
já přesto v tebe nepřestávám věřit dál,
ač k boji někdy zbývá mi jen zbytek sil,
svou bitvu s osudem ještě nevzdávám!
Kolem mě čtyři bílé holé stěny
a hlavou se mi honí stovky myšlenek,
proč touhy moje nejsou vyslyšeny,
proč na samotu neumíme najít lék?
Jak studna v poušti prázdnotu svou cítím
a mívám pocit, že mé srdce touží umírat...
Čím naplnit mám svoje pusté, smutné žití,
jak najít toho, kdo mohl by mě milovat?




11.ZÁŘÍ
Svět se otřásl a já tu stojím zmatená,
nechápu, co tohle všechno znamená!
K obloze stoupá temný hustý dým,
stovky mil daleko, s pocitem, že se udusím!

Jak tohle mohl dopustit, on, mocný,
jenž ve svých rukou osud lidí má?
Všichni nevinní, kdož zahynuli v onen den,
jaké plány s nimi asi do budoucna má?
Kdo si osopil právo rozhodnout o jejich smrti,
přemýšlím, mé vlastní myšlenky mě drtí...
Ve jménu Boha kdosi cizí život bral,
pro věčné blaho se i toho svého vzdal?
Jaký je Bůh, který tohle mohl dopustit?
Jak může něco takového lidem odpustit?
V uších mi zní vzdálený cizí křik a pláč,
v duchu se ptám - proč to dovolil a zač?
Což všichni z nich měli tak těžké hříchy,
že museli zemřít, jejich svět je náhle tolik tichý?

Otázek spousty, odpovědi nedočkám se žádné...
Jak může lidské srdce být tak zrádné ??
Nechť zůstane věčným varováním tento krutý čin,
jak slepá víra vrhla na člověka temný stín.
Ať nikdy více není Bůh zástěrkou záhuby!
Jinak člověk sám sebe jednou vyhubí...




TAJEMNÝ CIZINEC
Vstoupil do pokoje a náhle, jakoby se rozednilo,
jeho úsměvem do mého srdce něco krásného se vlilo.
Podivný žár, plný optimismu, naděje a zvláštní síly,
každou další vteřinou ten krásný pocit sílí...
Je vám, jako byste mohli lámat všechny skály světa
stačí jen roztáhnout svá křídla a začít létat...

Pak náhle cvakne klika, kolem rozhostí se ticho, tma.
Jak zvláštní atmosféru tahle neodkladná chvíle má!
Dostalas impluls, teď musíš světem kráčet sama dál,
on zmizí bez loučení, jeho stopy chladný vítr svál.
Zbydou jen zvadlé květy ve váze na tvém stolku...
Jak teď jít dál, s hlavou vztyčenou a bez okolků?
Snad jen vzpomínka na něj bude tě dál hřát,
dá tvým dnům příštím smysl, víru, pevný řád...




ROZERVANÁ DUŠE
Modrý pokoj s chladnými stěnami,
já tu ležím, oči zalité slzami...
nevím jak dál, jak přežít co se stalo...
Vždyť ke ztrátě lásky stačí hrozně málo!
Tvůj život změní pouhých vteřin pár,
ruskou ruletu krutý osud si snad hrál...
Už tak nehřeje dotyk jeho dlaní,
není to jeho náruč, co mě teď chrání!
bojím se rána, bojím se co bude dál...
Jak zajistit, aby on nic nepoznal ?

Padám dolů do dlouhého tunelu,
ruce mi podává pár bílých andělů.
Chci letět za nimi, necítit bolest,
nemít v hlavě včelí úl...
nechci mít duše své zklamané
.....
    .....
                            jenom půl !




SÍLA PŘÁTELSTVÍ
Srdce své dokořán nyní otvírám,
aby přátelství do něj mohlo vstoupit,
věřím, že lidi dobré od zlých rozeznám,
vím, že dobré přátele si nelze koupit.
Přátelství je něco, co nevyjádříš básní,
žádný básník na to s věrši nestačí,
s dobrým přítelem hned svět ti zkrásní,
on podrží tě, když zem se s tebou otáčí.